Terminologie

zpět na obsah

předchozí stránka

následující stránka

předchozí stránka

V této kapitole se pokusíme osvětlit základní pojmy, které jsou nutné pro základní vhled do problematiky pohybových her, zejména pro učitele na 1. stupni ZŠ. Upozorňujeme čtenáře, že se v žádném případě nejedná o ucelený přehled z této oblasti terminologie pohybových činností. Oblasti terminologické se věnovalo v minulosti a věnuje i v současnosti řada autorů, a mnohdy se názory odborníků liší. Zájemci o hlubší studium nechť se zaměří na publikace Dobrého (1988), Tomajka (1998, 1999),  Stibitze (1982) či Süsse (2006).

Hra

Jednoznačně objasnit pojem hra se do současnosti nikomu zřejmě nepovedlo. V odborné literatuře, citované v předešlém odstavci (zejména v přehledových studiích a různých analýzách), se tomuto problému věnovalo mnoho autorů.

Psychologové hru považují za jednu z činností člověka, která doplňuje práci a učení. Výchovné účinky jsou u her nepopiratelné. Jedná se o rozvoj vnímání, senzomotorické koordinace, paměti, fantazie, myšlení, pozornosti, získávání dovedností. Jedinec se učí spolupráci, překonávat   překážky, osvojuje si vědomosti. Též dochází k  získávání zkušeností v různých sociálních rolích (Čáp, 1980; Čáp & Mareš, 2001).

Za nejstarší písemně dochovanou definici hry je považována charakteristika římského lékaře Galéna z roku 150. „Hra je činnost, která zaměstnává příjemným způsobem tělo i ducha. Pro tělo je odpočinkovým cvičením a ducha mírně unaví.“ Komenský věnoval hře velkou pozornost a charakterizuje ji jako „ cvičení (duševní nebo tělesné), realizované mezi více osobami, které soupeří o jakousi odměnu poskytující zisk nebo čestné uznání. Sedm věcí dělá hru hrou. Jedná se o pohyb, spontánnost, společnost, zápas, pravidla, lehkost hraní a příjemný cíl (duševní osvěžení). Hra musí být čestná, užitečná, má osvěžit tělo i duši a má být předehrou vážných věcí“ (Rovný & Zdeněk, 1979).

Tomajko předkládá výčet osmi desítek atributů pojmu hra, které sesbíral z odborné literatury a dodává, že těmito znaky autoři nahrazují definici pojmu hra. Hru tedy považuje za pojem, který zahrnuje neurčený počet těchto atributů a pojmenovává je tzv. hrovými příznaky. Např. hrovou činností je tedy činnost zábavná, radostná, nevážná, dobrovolná, spontánní, bezúčelná, neproduktivní, vázaná na pravidla atd.  (Tomajko, 1998, 1999).

Třídit hry je možné podle různých hledisek. Pokud bychom je chtěli dělit podle zážitku, využijeme klasifikaci do čtyř kategorií podle Cailloise (1999). První je tzv. Agon (zápas, závod), která spatřuje hlavní smysl v soutěživosti (např. fotbalový zápas profesionálů). Druhou kategorií je tzv. Alea (kostka, nejistota), jež je založena na náhodě, štěstí (hazardní hry). Třetí kategorii tvoří hry, u nichž dochází ke změně vnímání točením, rychlostí apod. Ty nazýváme Illinx nebo Vertigo (válení sudů, lyžování). Čtvrtou kategorii utváří tzv. Mimikry. Umožňují nám pomocí představivosti a předstírání stát se někým jiným (hraní s hračkou, ceremoniály). 

Hry mohou být i divadelní, sexuální, počítačové, karetní, deskové atd. a pro nás podstatné hry pohybové.

 

Pohybová hra

 

Pojem pohybová hra

Tento pojem je v oblasti kinantropologie objasňován např. Mazalem (2007), který pohybovou hru chápe jako záměrnou, uvědoměle organizovanou pohybovou aktivitu dvou a více lidí, v prostoru a čase, s předem dobrovolně dohodnutými a bezpodmínečně dodržovanými pravidly. Má účelný a souvislý uzavřený děj, je charakterizována napětím, prožitkem, radostí, vysokou motivací k činnosti, uplatněním známých dovedností, pohodou a často soutěživostí.

Obdobně definují pohybovou hru Tomajko & Dobrý (1999) jako současnou, soutěživou aktivitu dvou soupeřících stran, jež probíhá nejen v neustále a nestandardně se měnících podmínkách herní situace, ale i v stále se transformujících vztazích mezi těmito stranami (popř. uvnitř těchto stran, pokud jsou alespoň dvoučlenné) a ve vztazích vůči společnému předmětu. Toto je užší pojetí pojmu pohybové hry, které se zaměřuje na „boj o společný předmět“. 

Podle vztahů, které vznikají v průběhu pohybových her mezi jednotlivými subjekty a objekty, můžeme rozlišovat následující podoby pohybové hry. Jedná se o podobu výlučného soupeření (jednotlivců nebo družstev) nebo o současné soupeření (vůči protivníkovi) a spolupráci (se spoluhráčem v družstvu).

Na příkladu fotbalu a rychlé vybíjené, tedy obecně známých pohybových her, si můžeme představit a ujasnit pojem pohybová hra. Fotbal i rychlá vybíjená musí pro realizaci splňovat mj. následující podmínky. Musí probíhat v určitý čas a na určitém místě za současné účasti minimálně dvou soupeřících stran (fotbalové hřiště a míč, hrací doba 90 min, dvě družstva o 11 hráčích; tělocvična a míč pro rychlou vybíjenou, hrací doba např. 5 min, 26 soupeřících stran při 26 účastnících). Hráči i míč se pohybují, aby bylo dosaženo cíle hry – mění se herní děj. Spoluhráči spolupracují a „bojují“ proti soupeři.

V definici, co pohybovou hrou není a je, by mohlo pomoci tradiční dělení sportovních činností publikované Stibitzem (1981). Sportovní činnosti lze tedy klasifikovat na sportovní závody, úpoly a právě hry. Tuto klasifikaci, při nahrazení slova sportovní na pohybový, využívají  i Tomajko & Dobrý (1999). V praxi však běžně dochází k označování těchto úpolových i závodivých činností slovem hra.

Pohybovým závodem rozumíme snahu o překonání soupeře v určitém výkonu (měřitelném, bodovatelném). Jedná se o jednotlivce nebo skupiny, kteří soupeří tzv. „vedle sebe“ nebo „za sebou“. Nedochází zde k přímému ovlivnění soupeřem. Příkladem může být závod v plavání (měříme čas), gymnastice (bodujeme), hod oštěpem (měříme vzdálenost) apod.

Pohybovým úpolem rozumíme snahu překonat jednotlivce při přímém soupeření tzv. „proti sobě“ pomocí chvatů, hmatů, síly apod. Zde dochází k přímému (fyzickému) ovlivňování soupeře. Jedná se např. o judo, zápas, přetlačování, přetahování lanem apod.

Dělení pohybových her

Protože pohybových her existuje celá řada a jsou velmi rozličné, je vhodné je nějakým způsobem dělit, klasifikovat. Dělení můžeme realizovat podle různých kritérií. Samotnou klasifikací se v odborné literatuře zabývalo mnoho autorů, u nichž je možno nalézt podrobnější informace - např. Tomajko (1998, 1999),  Stibitz (1981, 1982) či Süss (2006). Pro naše účely je problematika zjednodušena.

Pohybová hra je jakási velká „množina“, do které náleží jak činnosti prováděné pro zábavu (např. vybíjená s pamatováním), tak profesionálně prováděné činnosti (např. fotbal hraný profesionálními družstvy). Hlavním rozdílem mezi těmito jmenovanými činnostmi je existence či neexistence oficiální organizace zastřešující soutěže a pravidla (Süss, 2006). Proto rozlišujeme tzv. malé (drobné) pohybové hry (nebo jen pohybové hry), které nesplňují tyto podmínky „oficiálnosti“ a sportovní hry, které tyto podmínky splňují. Z toho vyplývá, že u drobných pohybových her (na rozdíl od her sportovních) je možné, aby realizátor prvky hry vymýšlel nebo modifikoval (např. pravidla).

Dělit můžeme pohybové hry na týmové a individuální. Týmovou hrou může být např. vybíjená, hráč je součástí družstva. Individuální hrou může být přehazovaná jeden proti jednomu.

Podle hlediska, zda dochází při realizaci pohybové hry ke  kontaktu při boji o míč nebo ne, rozlišujeme neinvazní a invazní pohybové hry. U neinvazních pohybových her nedochází k přímému kontaktu mezi protihráči při zápolení. Cílem je překonat soupeře lepším ovládáním předmětu hry, lepšími dovednostmi. Tyto můžeme rozlišit na vyřazovací, kde je cílem herních činností vyřadit protivníka  ze hry. Patří sem tzv. pálkovací hry (brenbal, softbal) a hry typu vybíjené. Dále mezi neinvazní patří tzv. síťové pohybové hry (popř. odrážením o stěnu). Příkladem budiž přehazovaná nebo squash. U invazních (brankových) pohybových her dochází k přímému kontaktu se soupeřem při boji o „předmět“ hry (např. míč, puk).  Cílem je dopravit předmět do určité branky, místa. Jedná se např. o házenou nebo  minibasketbal (Süss, 2006).

Pohybové hraní

Pod pojmem pohybové hraní si lze představit poněkud „volnější“ obsah, který není tak jednoznačně „svázán“ definicí, jako je např. pohybová hra. Jedná se o pohybovou aktivitu jednoho nebo více lidí, v prostoru a čase, bez složitých pravidel. Hraní nemá přesná, pro hraní platná pravidla a je vymezeno obsahem pohybové aktivity (Mazal, 2007). Jedná se tedy o poměrně široký pojem, kam spadají i herní, úpolové či závodivé činnosti. 

 

literatura