Didaktické poznámky

zpět na obsah

předchozí stránka

následující stránka

předchozí stránka

Výběr her

Výběr pohybových her je závislý na mnoha okolnostech. Záleží na osobnosti učitele, žácích, prostředí, cílech apod. V prvé řadě bychom si měli umět odpovědět na otázku, zda je náš vytýčený pedagogický cíl v kontextu s pohybovou hrou, tj. zda cíl pohybovou hrou můžeme splnit. Pokud shledáme, že ano, tak můžeme postoupit k dalším východiskům pro výběr pohybových her.

Jedním z prvních kroků, které by měl vyučující provést při výběru her, by mělo být uvážení kontextu základních didaktických zásad a vybíraných her. Didaktické zásady, formulované J.A. Komenským, nám zobecňují mnohaleté pedagogické zkušenosti. Pro naši problematiku se jeví nejvíce prospěšné tyto didaktické zásady, které cituje i Rychtecký & Fialová (2007):

 

· uvědomělosti a aktivity

· názornosti

· soustavnosti

· přiměřenosti

· trvalosti

· postupnosti

 

 

 

 

 

Výběr her dle prostředí

Prostředí, ve kterém budeme pohybové hry hrát, může být velmi  rozličné. Hrát je můžeme v tělocvičně, parku, na venkovním hřišti, na louce, na sněhu, v bazénu, na tenisovém kurtu, v učebně, v tanečním sále, na cestě atd. Je tedy nutné vždy uvažovat o konkrétní pohybové hře v souvislosti s místem, kde ji budeme hrát. Hra, jež se nám velmi dařila v tělocvičně, může být zcela nevhodná např. v učebně. Některé pohybové hry mohou být dokonce v určitém prostředí nebezpečné (např. rychlá vybíjená v gymnastickém sále, kde hrozí nebezpečí rozbití zrcadla míčem).

Výběr her dle cíle vyučovací jednotky

Každou pohybovou hrou bychom měli plnit určitý dílčí cíl pedagogického procesu. Cíle mohou být rozmanité. Cílem vyučovací jednotky (nebo jen její části) může být získání kladného postoje k pohybovým aktivitám, učení se dovednostem, rozvoj schopností, získávání vědomostí,  podněcování k tvořivosti atd. Pokud tedy máme vytýčen cíl vyučovací jednotky, můžeme vybrat cíli adekvátní pohybovou hru jako obsah vyučovací jednotky.

Výběr her dle typu vyučovací jednotky a dle části vyučovací jednotky

Z hlediska typologie vyučovacích jednotek dle hlavních složek pedagogického procesu doporučujeme hry zařadit zejména do motivačních a fixačních vyučovacích jednotek. Použití her v jednotkách expozičních a diagnostických možné je, ale se zřetelem na cíl vyučovací jednotky.

Pohybové hry lze využít samozřejmě v tzv. herních hodinách, popř. i úpolových, atletických, gymnastických atd. Je nutné opět přihlédnout k cíli hodiny a dle něj provést případnou didaktickou transformaci učiva. Realizace her je možné jak v dívčích, chlapeckých i koedukovaných vyučovacích jednotkách – vždy je však třeba brát tento aspekt v úvahu při dramaturgii činností.

Vyučovací jednotka má určité dílčí části. Existuje několik možností strukturování vyučovací jednotky.  Nejčastější bývají vyučovací jednotky o třech nebo čtyřech částech. Většinou se jedná o úvodní, hlavní a závěrečnou část, resp. úvodní, průpravnou, hlavní a závěrečnou část. Podle cíle jednotlivé části (popř. epizody) vyučovací jednotky, můžeme vybrat adekvátní pohybovou hru. Bližší informace o vyučovacích jednotkách lze nalézt např. u Rychteckého & Fialové (2007) nebo Belšana (1986a, 1986b).

Kupříkladu chceme-li v dynamickém rozcvičení zvýšit srdeční frekvenci cvičenců, musíme zvolit odpovídající pohybovou hru – tj. např. honičku, u které se pohybují všichni cvičenci v určitém prostoru, po určitý čas. Budeme-li chtít rozvíjet v hlavní části vyučovací jednotky u žáků rychlostní schopnosti, zvolíme např. desetisekundové válčení s míči, kde každý hráč střílí míčem na druhé a sám před střelami uhýbá. Takto lze vybrat vhodnou hru do každé části vyučovací jednotky, avšak vždy s dodržením výše uvedených kritérií výběru.

Výběr her dle účastníků

Dalším kritériem pro výběr pohybových her jsou cvičenci, pro které je hra určena. Je třeba uvážit zejména jejich počet, věk, dovednosti, schopnosti, zkušenosti, výstroj cvičenců. Na 1.stupni základní školy proto přihlížíme k charakteristikám mladšího školního věku.

Výhodou bývá v prvním období (1.-2.třída), že lze využít smíšených tříd a nemusíme násilně rozdělovat či slučovat chlapce a dívky do družstev.  Vhodné jsou hry, které mají jednoduchá pravidla a nenáročnou přípravu. Postupem času, kdy žáci nabývají zkušenosti, lze hry modifikovat a přejít ke složitějším. Měli bychom vytvářet rovnocenné herní podmínky pro všechny hráče, taktéž střídat hráčské role ve hře.

 

Rozdělování do družstev

Při mnohých pohybových hrách je třeba rozdělit hráče do družstev, týmů či stran. Pro smysluplné rozdělení je třeba zvážit několik faktorů. Je výhodnější rozdělit hráče ještě než začneme vysvětlovat pravidla pohybové hry. Rozdělení provádíme vždy s ohledem na hru, která následuje. Někdy je postačující náhodné rozdělení např. losem nebo rozdělení v řadě na „prvého a druhého“. Někdy naopak potřebujeme družstva výkonnostně vyrovnaná, proto je třeba rozdělení dle pohlaví, výšky, váhy, dovedností apod.

Můžeme též určit kapitány družstev, kteří si střídavě volí členy svého družstva. Pozor však na žáky s nižší úrovní pohybových schopností a dovedností, nikdo je nechce do družstva, vždy zůstanou na konci výběru. To na ně nepůsobí kladně z psychologického hlediska. Je možné nechat vybrat kapitány jen část hráčů a zbytek rozdělí učitel. 

Pro dlouhodobější hry se osvědčila rozdělení stálá (hráči jsou ve družstvu dlouhodobě). Družstva však mohou být i pouze příležitostná, pro jednu hru. Rozlišení družstev může být pomocí rozlišovacích dresů, názvu družstva, čísla apod. Podrobně o této problematice pojednává např. Hrkal & Hanuš (1998).

Příprava a realizace pohybových her

 

Příprava a realizace pohybové hry

Abychom docílili co nejefektivnějšího výsledku při aplikaci pohybových her v tělesné výchově, doporučujeme využívat základní osnovu, podle které se řídíme při zadávání a realizaci hry. Níže předkládáme praxí osvědčenou osnovu, která bývá využívána zejména pro drobné pohybové hry. Nelze tuto osnovu brát jako dogma, ale spíše jako pomůcku, jež nás povede, abychom na nic nezapomněli.

U některých her je vhodné (nutné) určitý bod vynechat, popř. naopak přidat. Jestliže hru realizujme se skupinou poprvé, tak je vhodné držet se osnovy a vycházet z předpokladu, že hráči hru neznají. Pokud hru realizujeme již poněkolikáté, můžeme např. vynechat podrobný popis pravidel, která již hráči znají a zdůrazníme pouze ta hlavní. Vždy však musíme vědět, proč jsme ten který bod vynechali nebo přidali.

Osnova je analogická k užívané zásadě 5P, která nás navádí takto (Neuman, 1998):

Popiš, Předveď, Ptej se, Prováděj, Přizpůsobuj.

Uvedení hry

Zaujmeme takové postavení, abychom my viděli a slyšeli všechny cvičence a současně aby oni viděli a slyšeli nás. Nabízí se různá uskupení (z cvičenců vytvořená řada, půlkruh apod.). Uvedení hry je vhodné pomocí poutavého názvu („Na střílejícího loupežníka“ aj.). Pozitivně působí motivační příběh, legenda, pohádka, jež vzbudí u dětí kladné emoce. („Milé děti, mezi námi je loupežník s bambitkou …“).

Následuje rozdělení do družstev (pokud je potřebné a nebylo určeno již před uváděním do hry) a vymezení herního prostoru s ohledem na charakter hry a bezpečnost. Stručně nastíníme děj hry s jasným sdělením hlavního cíle činnosti hráče, družstva nebo celku. („Loupežník má za úkol míčem vybít zajíce, tj. ostatní hráče a zajíci se snaží míči vyhnout, aby nebyli vybiti.“). Pak sdělíme další potřebná pravidla hry, upřesnění průběhu a bezpečnostní rizika. Nezapomeneme jasně říct, kdy bude začátek a konec hry. Některá pravidla či samotný průběh hry je vhodné mnohdy názorně ukázat (vedoucím, cvičencem), vyzkoušet nanečisto. Někdy je dokonce vhodnější průběh hry rovnou ukázat, popř. doprovodit ukázku instrukcemi. Toto platí zejména u mladších dětí a při nových či složitých činnostech. Dáme prostor k otázkám hráčů, odpovíme na ně.

Realizace hry

Jestliže jsme zdárně absolvovali uvedení do hry, máme vytvořeny podmínky pro zahájení hry. Hru tedy jako vedoucí hry zahájíme, řídíme, rozhodujeme, někdy i hrajeme. Můžeme povzbuzovat, chválit, předcházet porušením pravidel apod. V případě, že hrozí nebezpečí pro hráče, hru okamžitě přerušíme. V jejím průběhu neměníme pravidla. Hru obměníme pokud možno až po ukončení alespoň prvního kola, před jejím opakováním a s důrazem na spravedlnost. Hru, se splněním herních úkolů hrajících stran či hráčů, ukončíme.

Vyhodnocení hry

Vyhodnocení konkrétní hry je závislé na povaze hry, cíli apod. U některých her postačí sdělit, že úkol byl nebo nebyl splněn, u jiných můžeme udělovat body za umístění, splnění, kreativitu atd. U jiných her může být závěrečné porovnávání na škodu. Mnohdy postačí jako odměna potlesk ostatních nebo obdiv učitele, spoluhráčů.  Při hrubém porušení pravidel v průběhu hry některým účastníkem, toto penalizujeme. Opačně můžeme vyzdvihnout chování v duchu „fair play“ nebo pochválit za snahu. U některých pohybových her je možno možné realizovat reflexi – proces hodnocení s využitím zpětnovazebních informací (Neuman, 1998).

Pohybové hry v programu akce

Pokud se v určité organizační formě chystáme realizovat větší množství pohybových popř. i jiných her, je nutné sestavit smysluplný program. Může se jednat o přípravu her na školu v přírodě, soustředění, sportovní kurz nebo do kontextu projektového vyučování apod. Jedná se tzv. dramaturgii akce.

Dramaturg je pracovník, který se zabývá tzv. dramaturgií a je pověřen výběrem a sestavováním repertoáru (např. v divadle). Mluvíme-li o učiteli jako o dramaturgovi určité akce, máme na mysli jeho práci s výběrem, řazením jednotlivých pohybových her do určitého konceptu v kontextu s postupy, pravidly připravované činnosti. Podrobněji o dramaturgii pojednávají a dále odkazují např. Hrkal & Hanuš (1998). Výsledkem této činnosti je program jednotlivých dnů akce.

 

literatura