Učitelé – výtvarníci – kresby Milady Linhartové
Poslední letošní termín výstav na katedře výtvarné výchovy PF ve Všebořicích věnoval F. Šalanský Miladě Linhartové, odborné asistentce katedry, která na této katedře absolvovala v roce 1972 obor výtvarná výchova (s matematikou) a od roku 1985 tam patří mezi pedagogy katedry.
Autorka vystavuje kresby, které jsem si pro sebe označil jako „emblémy měst“. Jsou to drobné, užitkové orientované kresby, založené na charakteristických prvcích architektury těch měst, která zpodobují. Prvky jsou komponovány dekorativně v bohaté arabesce linií silných a slabých v působivém kontrapunktu. Linie jsou často zdobně rozvedeny v ploše do dekorativizujících obrazců, jež dodávají kresbám výtěžnost i hravost. Doplnění písmem je v nich zcela organické. Zájem dekorativní prověřený zájmem charakterizačním, jako to odpovídá užité funkci této grafiky, ale jak je to patrně zároveň i osobitým rysem výtvarného projevu autorky. Potvrzují mi to některé další práce autorky, které jsem měl možnost spatřit na výstavách, jichž se účastnila s kolektivem katedry či v jiných seskupeních, ba i samostatně (Knihovna Teplice, 1989).
Mám na mysli především její keramické výtvory, které mají obdobně hravý a dekorativizující ráz i úroveň výtvarného zvládnutí, ale navíc prozrazují i cit pro plastický tvar a pro vlastnosti keramického materiálu.
Svůj výtvarný projev autorka patrně nechápe jako osudovou předurčenost, ani jako prostředek k omračování veřejnosti. Zdá se, že je jí spíš tichým potěšením ve chvílích pohody. Pracuje s láskou a hravým zaujetím, takže mi vytane na mysl představa lidových maléreček, které zdobily spontánně na vesnici džbán, pec či chodník před domem, jako by zpívaly.
Milada Linhartová (rozená Pučelíková) se narodila 15 října 1949 v Ústí n. L. Po promoci působila na několika základních školách na Ústecku a na Teplicku, kde získala pedagogické zkušenosti pro své nynější působení. Její povahové rysy ji ostatně rovněž předurčují pro učitelskou dráhu. Patří k těm pedagogům, kteří dávají všechny své síly i čas nezištně a obětavě svému učitelskému poslání. I v tom směru má leccos společného se svým, kdysi skupinovým, učitelem výtvarníkem Šalanským, pod jehož vedením si vytvářela či tříbila svůj vlastní výtvarný názor jako mnoho dalších absolventů fakulty, které Šalanský získal pro užitou tvorbu nebo výtvarnou výrobu svým dekorativizujícím výtvarným přístupem, jenž dokázal vybavit absolventy solidním základem pro práci s dětmi ve třídě, ale i pro vlastní tvorbu. Věřím v pedagogickou metodu osobního příkladu a zdá se mi proto, že M. Linhartová bude ve stejném duchu působit na své studenty. Že je povede v duchu citlivého vztahu k dětem i v duchu neokázale upřímné vlastní tvorby.
Průboj / (jbk)