Níže uvádíme společné aspekty pro invazní SH a předesíláme, že pro zvládnutí praktické dovedností rozhodovat utkání v invazních SH je důležitá praktická zkušenost s danou SH (tj. student ji prakticky hraje a prakticky řídí jako rozhodčí). Nemyslíme, že je možné se tyto praktické dovednosti naučit pouze “studiem studia teorie a pravidel” dané SH.
Námi doporučený postup nácviku dovedností rozhodčího v invazních SH by se dal shrnout do tohoto hesla: “hraj, studuj, pískej”. Z počátku doporučujeme dodržet i dané pořadí uvedeného hesla (viz kap. Analyticko syntetický vyučovací postup), tj. nejdříve si hru vyzkoušet jako hráč, poté ji studiem pochopit stran pravidel a následně ji zkoušet rozhodovat jako rozhodčí. V dalších fázích učení je možné již toto pořadí kombinovat v souvislosti s možnostmi uvedenými v kapitole Nácvik dovednosti rozhodovat utkání.
Proč by měl rozhodčí (učící se student) umět hrát SH? Domníváme se, že pokud má rozhodčí odlišovat porušení pravidel dané SH jako nepřímý aktér, tak musí mít alespoň minimální zkušenosti s hraním dané SH. Pokud hru “zažil” jako hráč přímo na hřišti, získal zkušenosti (vjemy, dovednosti, povědomí o hře …). Pokud to uvedeme na příkladu fotbalu, tak “zažil”, když je např. soupeřem kopnut nebo umí správně vhodit autové vhazování. Proto považujeme za velmi důležité, aby student, který se chce učit rozhodovat SH jako rozhodčí, ji hrál i jako hráč.
Kde lze hrát danou SH? Sportovních oddílů je spousta zejména ve městech, mnohde i na vesnicích (např. fotbal), kde často může postavit požádat daný klub, aby mu to umožnil. Domníváme se, že je vhodnější hru hrát s těmi, kdo ji pravidelně trénují, než s těmi, kteří se jí učí. Např. lze oslovit žákovské či dorostenecké fotbalové družstvo daného klubu a absolvovat s nimi několik tréninků.
Co by tedy měl rozhodčí (učící se student) studovat z pravidel SH? Doporučujeme nastudovat klíčová pravidla dané SH (viz konkrétní SH dále v kap. Rozhodování ve vybraných sportovních hrách ve školní tělesné výchově), a to s pochopením smyslu daného pravidla, aby si student následně uměl “selským rozumem” poradit při aplikaci tohoto pravidla ve školní TV.
Jak by měl rozhodčí (učící se student) nabýt dovedností rozhodčího a naučit se “pískat”[2]? Zkušenosti, které jsme nabyli, nám jednoznačně ukazují, že toho lze dosáhnout pouze praktickým cvičením, tj. rozhodováním dané SH na hrací ploše či hřišti. Nevhodný je ryze teoretický způsob, kdy student pouze nastuduje pravidla a poté se pokouší splnit zápočet / zkoušku, bez předchozího praktického nácviku.
Kde lze “pískat”, tj. prakticky nacvičovat činnost rozhodčího? Odpovídáme analogicky s odstavcem “kde hrát”, tj. vhodné jsou tréninky svazových družstev dané SH, přičemž za optimální považujeme nácvik rozhodování u družstev odpovídající (ne vrcholové) úrovně. “Hobby” hra začátečníků může být pro naše účely nevhodná, složitější. Důvodem může být její nepřehlednost (nejednotné dresy, začátečnické chyby hráčů jako je “chumel” hráčů kolem míče ve fotbale apod.).
Věřte, že několik takto odřízených tréninků vás v dovednostech rozhodčího posune více než teoretické studium (to vás nemusí posunout vůbec - na hřišti nebudete umět teorii prakticky aplikovat).
Při získávání dovedností rozhodčího SH je možné využít osvědčené vyučovací postupy, které jsou léta prověřeny pedagogickou praxí při tvorbě senzomotorických dovedností. Jedná se o: analyticko syntetický, synteticko analytický a komplexní vyučovací postup (Rychtecký & Fialová, 1998). Níže naleznete i doporučení, kdy lze který postup využít pro naše účely a příkladové situace[3].
Analyticko syntetický postup “se využívá u vyspělejších žáků, kteří jsou připraveni analytickou formu učiva přijímat; při nácviku složitých a obtížných pohybových struktur, které si žáci nemohou osvojit naráz…” (Rychtecký & Fialová, 1998, s. 123). S ohledem na dospělé studenty (na které cílíme v naší práci) a složitost dovednosti rozhodovat utkání SH, považujeme tento postup za klíčový.
Tento postup doporučujeme pro úplné začátečníky v rozhodování, při pravidlově složitých (neznámých) SH, nebo pokud se nám nebude dařit postupem synteticko analytickým. Zde lze dodržet výše uvedené heslo “hraj, studuj, pískej” v tomto pořadí.
Cílem této etapy je poznat danou SH v roli hráče. Je vědecky prokázáno, že bez předchozích hráčských zkušeností nelze většinou SH úspěšně rozhodovat jako rozhodčí (Bangsbo, Nørregaard, & Thorsø, 1991; Catteeuw, 2010; Leicht, 2008). Naše zkušenosti z mnohaleté praxe nám toto potvrzují, a to v souladu s vědeckými zjištěními z oblasti rozhodčích SH (Kresta, 2009; Kresta & Šmíd, 2010; Rychtecký, Dovalil, & Tilinger, 2010), které mají svůj základ v teorii záměrného získávání zkušeností (angl. deliberate practice), která klade důraz na délku a kvalitu přípravy na danou činnost – z této přípravy vyplynou získané dovednosti a schopnosti (Ericsson, Krampe, & Clemens, 1993; Ericsson & Lehman, 1996; Ericsson, 2008).
Klíčovými aspekty jsou dovednosti pohybové (herní činnosti jednotlivce, herní kombinace a systémy) i psychologické (vnímání herních situací, herní myšlení, rozhodování[4] o volbě řešení herní situace apod.) - pokud tyto aspekty pochopíme v průběhu hry prakticky, velmi nám to pomůže při nácviku činnosti rozhodčího.
V první fázi je nutné pochopit základní zákonitosti dané SH tím, že ji budeme aktivně hrát a budeme klást důraz na roli hráče, který chce hrát jak nejlépe umí, zlepšovat se, popř. pomoci svému týmu k výhře.
Následně se v roli hráče soustředíme i na průběh hry z hlediska pravidel. Pokusíme se sledovat a záměrně vnímat/chápat tyto situace:
● přerušení hry rozhodčím a jak je následně navázána;
● míč vylétne z hřiště, jak je hra následně navázána;
● hráčské role z pohledu pravidel (např. brankář ve futsale je jinak oblečen, může chytat rukama v pokutovém území apod.);
● fyzické kontakty při boji o míč a pokusíme se sami odlišit, který kontakt byl “v rámci”; pravidel a který byl již přestupkem (jak v roli atakovaného / faulovaného, tak v roli atakujícího / faulujícího);
● jak rozhodčí signalizuje a jak s námi jako hráči komunikuje (“ co po nás chce”).
Tyto herní situace respektive jejich záměrné vstřebávání můžeme zařazovat postupně - což doporučujeme úplným začátečníkům. Např. se nejdříve soustředíme na situace, “kdy míč vylétne” ze hřiště (např. následuje autový hod, rohový kop…), další trénink přidáme hráčské role (brankář může chytat rukama v brankovišti nebo musí mít masku s helmou…) atd.
Po několika “trénincích” by mělo docházet ke kvalitativnímu posunu vnímání základních zákonitosti dané SH, což následně využijeme při studiu pravidel a jejich aplikaci do praxe.
Cílem této etapy je se teoreticky připravit na výkon rozhodčího, který bude v další etapě realizován na hřišti, tj. získat znalosti a dovednosti z oblasti pravidel[5] dané SH.
Jaké prameny studovat a jak? Doporučujeme aktuální oficiální pravidla, která si prostudujeme s pochopením, ideálně s mentorem (spolužák rozhodčí, učitel TV, zkušený hráč, trenér…). Tento mentor nám pomůže oddělit “důležité” od “podružného”, vysvětlí nám a případně ukáže aplikaci daného pravidla v příslušné SH. Naše zkušenosti ukazují, že je vhodnější nastudovat si oficiální pravidla jednou sám, než opakovaně využívat “výtahy” z pravidel, které jsme nedělali my, a tudíž neznáme kontext s plnou verzí.
Pro rozhodování hry na úrovni školní TV preferujeme nastudovat klíčová pravidla dané SH, a to s pochopením smyslu daného pravidla tak, aby si student následně uměl “selským rozumem” poradit při aplikaci tohoto pravidla ve školní TV. Pomůckou, která nám determinuje klíčová pravidla konkrétní SH je jejich nástin v kap. Rozhodování ve vybraných sportovních hrách ve školní tělesné výchově). Nedoporučujeme mechanické pamětní učení pravidel (např. rozměry hřiště, míče; přesná znění pravidel apod.) zejména s ohledem na křivku zapomínání mechanického učení a potřeby školní TV.
Jak tedy na učení se konkrétního pravidla s pochopením? Doporučujeme následný postup, který by nás měl k tomuto cíli dovést.
● Vysvětlení daného pravidla odborníkem (mentorem), abychom pochopili jeho smysl. Tento mentor nám pomůže oddělit “důležité” od “podružného”; vysvětlí nám a případně ukáže aplikaci daného pravidla v příslušné SH. Můžeme se pokusit i o samostatné porozumění, což však nese vyšší riziko chybného pochopení.
○ Vhodné je vysvětlení pravidla s názornou ukázkou na hřišti.
○ Alternativně či doplňkově lze použít ukázku z videozáznamu utkání.
Příklad: futsalové pravidlo “4 vteřin” má vést k plynulosti, aby
hra nebyla zdržována a měla spád, a proto si student vyzkouší rozehrát
standardní situace vždy do 4 vteřin.
● Prostudování si znění příslušeného pravidla v oficiálním znění “pravidel” dané SH s výtahem a zápisky:
○ smyslu pravidla;
○ následků (trestů apod.) za jeho porušení;
○ případné signalizace;
○ případné odlišené aplikace do školní TV;
○ nejasností.
● Vyjasnění a zapamatování klíčových aspektů daného pravidla s mentorem, popř. samostatně. Pro splnění tohoto úkolu lze realizovat tyto činnosti.
○ Nácvik na hřišti v modelových situacích.
Příklad: futsalové pravidlo “4 vteřin” - student (rozhodčí) si vyzkouší posoudit rozehrání autového kopu hráčem do 4 vteřin; pokud to hráč nestihne, student signalizuje autový kop pro soupeře.
○ Samostatný (využití zrcadla či video záznamu) či společný (mentor ukazuje či instruuje a cvičenec imituje) nácvik signalizace rozhodčího pomocí imitačního a instrukčního učení.
Příklad: futsalové pravidlo “4 vteřin” - mentor řekne “autový kop
doleva” a student udělá signál rozhodčího pro autový kop správným směrem a
následně počítá do 4 vteřin.
○ Kvalitativní a notační analýzu utkání s ohledem na činnosti rozhodčího daného pravidla (viz Přílohy), jako doplněk, který pomůže zejména těm, kteří hru teprve poznávají a učí se jí. Student je zde “výzkumníkem”, který analyzuje hru z hlediska aspektů (činností) rozhodčího utkání.
Příklad: futsalové pravidlo “4 vteřin” - student (rozhodčí)
posuzuje v hraném utkání nebo z videozáznamu správnost provedení a dělá si
poznámky (kolik bylo autových kopů rozehráno do 4 vteřin a kolik nikoli).
Pokud se nám podaří dané pravidlo (popř. více pravidel najednou) takto vstřebat (naučit), máme mnohem vhodnější podmínky pro jeho aplikaci v utkání. Takto pokračujeme přidáním dalšího pravidla, popř. více pravidel najednou (typologicky podobných).
Cílem této etapy je naučit se prakticky aplikovat pravidla SH, a tím činnosti rozhodčího. Využijeme k tomu znalosti a dovednosti, které jsme si vysvětlili v předchozích kap. “Hraj” a “Studuj”. Tuto etapu považujeme za nejtěžší, a proto ji zpracujeme podrobněji.
Činnost rozhodčího SH lze zjednodušeně rozdělit na pozorovatelnou a nepozorovatelnou oblast činnosti rozhodčího. Do pozorovatelných činností rozhodčího řadíme postavení a pohyb rozhodčího na hřišti a jeho signalizaci s komunikací. Do druhé oblasti řadíme samotný proces rozhodování o porušení pravidel, tj. rozhodování o herních situacích. Finálním výsledkem těchto dvou oblastí (tzn. “spojení” obou částí) je rozhodnutí rozhodčího o herní situaci po zaujetí odpovídajícího postavení (pohybem), které viditelně signalizuje popř. doprovází slovním komentářem.
Zde uvádíme pouze obecná doporučení platná pro invazní SH a s ohledem na školní TV. Případná specifikace pro konkrétní SH je uvedena v kap. Rozhodování ve vybraných sportovních hrách ve školní tělesné výchově. Tato doporučení vychází z naší praxe a nekorespondují vždy se svazovými doporučeními, která jsou dána v pravidlech dané SH, popř. metodických materiálech.
Osvědčilo se nám doporučení, že pokud je rozhodčí na rozhodování hry sám (nemá asistenty, kolegy), což je typický případ školní TV, tak by se měl pohybovat (a tím zaujímat postavení) tak, aby:
● byl dostatečně blízko dané herní situaci, aby mohl učinit důvěryhodné (a pokud možno správné) rozhodnutí;
● vyhledával optimální úhel / prostor mezi hráči k posouzení jejich potenciálních fyzických kontaktů
● nepřekážel hráčům ve hře.
U invazních SH hraných na hřištích menších rozměrů (např. basketbal, házená, futsal) doporučujeme zaujmout základní postavení u podélné strany hřiště, pokud možno naproti střídačkám. Z tohoto postavení lze kontrolovat celý prostor hry včetně nehrajících hráčů (náhradníků). Rozhodčí (učitel) se tak může pohybovat pouze “podél” postranní čáry doleva a doprava, popř. s možností vstupovat do hřiště, pokud se herní situace odehrává u protilehlé postranní čáry.
U SH hraných na větších hřištích či v případě tělocvičen větších rozměrů jako je např. fotbal, házená… , doporučujeme zaujímat postavení a realizovat pohyb v hloubi hřiště, v blízkosti herní situace. Doporučujeme více využít postavení čelem ke střídačkám než se od nich otáčet. Zde by se postavení uvedené v předešlém odstavci (u podélné strany hřiště) jevilo nedůvěryhodně a hlavně by docházelo k situacím, kdy rozhodčí posuzuje herní situaci např. na 80 m, což není vhodné.
Smyslem jednotné signalizace a další komunikace rozhodčích je demonstrativně sdělit svá rozhodnutí hráčům a divákům, aby porozuměli danému rozhodnutí. Každá SH má unifikovanou signalizaci danou pravidly, která je pro svazové rozhodčí závazná. Domníváme se, že pro školní TV není nutné využívat kompletní signalizaci některých SH, protože signálů rozhodčích je poměrně hodně a jejich plné využití může být kontraproduktivní - signalizaci nebude rozumět. V souladu s principem didaktické redukce doporučujeme nejprve nácvik a využití základních signálů ve všech SH a po jejich zvládnutí případné postupné přidávání dalších.
Naše doporučení zní “v jednoduchosti je krása” a znamená, že ve školní TV je zejména pro začátečníky vhodné používat pouze základní způsoby komunikace píšťalkou (pískání) a klíčové signály rozhodčího dané SH.
Činnost rozhodčího je neodmyslitelně spjata s neverbální komunikací, ke které kromě zmíněné signalizace, gestikulace apod., patří komunikace pomocí pískání na píšťalku. I tento způsob komunikace, důležitý pro řízení hry, se je nutné naučit. V první řadě je vhodné pořídit si kvalitní píšťalku (viz kap. Výstroj, výzbroj). Poté je nutné se učit do pořízené píšťalky pískat, což doporučujeme před utkáním, nikoli v něm. Rozhodčí by měl umět písknout různými způsoby: silně, slabě, dlouze, krátce, přerušovaně atd. I způsobem písknutí lze dát najevo, že se jednalo o “malé porušení” pravidla nebo “jednoznačné a klíčové” porušení. Dovednost jasně a zřetelně komunikovat píšťalkou posiluje autoritu rozhodčího a může přispět k bezproblémovému řízení utkání.
Určité SH mají dokonce předepsán počet písknutí v dané herní situaci (např. házená), možnost použití písknutí (fotbal, fotbal) či nutnost použití u všech herních situací posuzovaných (basketbal). Nedomníváme se, že je nutné striktně se držet svazové metodiky a pravidel stran pískání rozhodčím, protože to může být mnohdy pro učitele až zbytečně složité pro jejich potřebu v praxi. Nutné je, aby bylo písknutím sděleno, co sděleno má být. Doporučení, jak postupovat u jednotlivých SH je v kap. Rozhodování ve vybraných sportovních hrách ve školní tělesné výchově.
V obecné rovině, platné pro invazní SH, by měl rozhodčí signály realizovat takto:
Po přerušení hry:
○ signalizovat přestupek, provinění či chybu dle pravidel dané SH; což je vhodné doprovodit slovním vysvětlením;
příklad: rozhodčí signalizuje přímý volný kop ve fotbale nebo chybu
v basketbale;
○ signalizovat případně typ přestupku či chyby;
příklad: rozhodčí signalizuje typ chyby v basketbalu - držení; vhodné je doprovodit slovním vysvětlením;
○ signalizovat případně směr, kterým se bude hrát, tj. které družstvo bude mít v držení míč; vhodné je doprovodit slovním vysvětlením “hrají červení”.
V průběhu hry:
○ signalizovat přestupek, provinění či chybu dle pravidel dané SH; vhodné je doprovodit hlasitým slovním zvolání;
příklad: rozhodčí signalizuje výhodu ve hře ve fotbale se zvoláním
“výhoda, hraj dál” nebo pasivní hru v házené se zvoláním “pozor pasivita”.
U některých SH se využívá pouze bod uvedený v první odrážce. Např. fotbalová signalizace pro přímý volný kop nám demonstruje i typ přestupku a směr, kterým se bude hrát. Basketbalová signalizace však toto neumožňuje a jen s první odrážkou si nevystačíme. Specifika dané SH jsou v kap. Rozhodování ve vybraných sportovních hrách ve školní tělesné výchově.
Mnoho začátečníků má z počátku problém s určením (a signalizací) směru hry po přestupcích nebo pokud míč opustí hřiště. Těmto studentům jsou určené následující poznámky.
● Využijte jasné odlišení družstev (rozlišováky, dresy), které je zřejmé na první pohled. Např. žlutí proti modrým. Nepoužívejte podobné dresy, popř. žádné odlišení, odlište i brankáře.
● Odlište i náhradníky, kteří budou střídat na vlastní polovině. Tím získáte pomůcku, která branka patří kterému družstvu a kam útočí.
● Využijte postavení a pohyb podél postranní čáry (např. svalem stranou), a to bez otáčení, vbíhání do hřiště apod. Budete tak mít pořád jedno družstvo útočící vlevo a druhé vpravo (viz kap. Postavení a pohyb rozhodčího na hřišti).
● Nepospíchejte s rozhodnutím a signalizací po přerušení hry - lepší pomaleji a správně, než rychle a přesně opačně.
● Pomozte si “vyslovením myšlenkového procesu”. Tím sobě i hráčům usnadníte následný postup “co bude” a “co mají dělat”. Např. míč opustí hrací plochu a vy zvoláte “od červeného do autu, musí hrát modří” a ukážete směrem, kterým útočí modří (můžete se podívat na lavičku náhradníků).
● Využijte zásadu od jednoduššího ke složitějšímu, tj. nejprve rozhodujte jedno porušení pravidel (např. jen míč v autu) a po zvládnutí přidávejte další.
Pokud jsme poctivě realizovali předchozí kroky, bude tento krok pro nás mnohem snadnější, než pokud jsme je přeskočili úplně nebo realizovali částečně. V rámci analyticko syntetického postupu doporučujeme přidržet se didaktické zásady posloupnosti (zejm. od jednoduchého ke složitému).
Nejobtížnější je pro začátečníka rozhodovat o pravidlech určujících možnosti boje o míč, a proto doporučujeme začít s jednoduššími typy rozhodování o herních situacích. Mezi tyto situace tedy řadíme ostatní přestupky a porušení pravidel, Typologicky jde zejména o následující herní situace.
● Míč opustí hřiště (např. přes postranní čáru ve fotbale - následuje autový hod). Zde doporučujeme nejprve nácvik rozhodnutí u jedné takové situace (např. pouze přes postranní čáru = autový hod ve fotbale - nikoli tedy současně přes brankovou čáru).
○ 1. krok - rozhodčí rozhodne, kdo bude zahrávat, signalizuje směr “hry” a doprovodí slovním zvoláním “červení[6] hážou z autu” nebo “od modrého do autu, proto hážou aut červení”.
○ 2. krok - rozhodčí kontroluje správnost zahrání dané standardní situace. Např. hráč hodí správně autové vhazování ve fotbale - rozhodčí nereaguje; hráč hodí špatně autové vhazování - rozhodčí přeruší hru, signalizuje vhazování pro soupeře a zvolá “měl si zvednutou nohu při autu, proto hraje soupeř”.
Postupně přidáváme další herní situace při kterých míč opustí hrací plochu tak, až zvládneme všechny z této skupiny. Následně k nim přidáváme porušení při ovládání míče.
● Hráč se dopustí nedovoleného způsobu ovládání míče (např. hráč poruší pravidlo o krocích v basketbale). Analogicky s předchozím odstavcem zde doporučujeme nejprve nácvik rozhodnutí u jedné takové situace (např. pouze porušení pravidla o krocích v basketbale - nikoli tedy současně s nedovoleným driblinkem, přenášeným míčem…).
○ 1. krok - rozhodčí rozhodne o přestupku (stal se), signalizuje jej a následně signalizuje i směr hry, tj. kdo bude navazovat hru. Opět může vhodně doprovodit slovním zvoláním “ Pepa od červených kroky, modří hážou z autu”.
○ 2. krok - rozhodčí kontroluje správnost zahrání dané standardní situace, a to analogicky s druhým krokem když míč opustí hřiště (viz výše).
Postupně přidáváme další herní situace až zvládneme všechny z této skupiny. Po zafixování lze přejít k obtížnějším rozhodnutím (o pravidlech určujících možnosti boje o míč) buď jejich přidáváním k tomu co jsme doposud zvládli (míč opustí hřiště a nedovolený způsob ovládání míče) nebo samostatně a poté obě skupiny rozhodnutí spojit.
Rozhodnutí o pravidlech
určujících možnosti boje o míč (popř. činnost hráčů bez míče vůči soupeři)
opět doporučujeme postupně, po jednom, a začít od porušení s největší frekvencí
výskytu, až po ty další (např. ve fotbale se jeví nejobvyklejší kopnutí či
podražení atd.).
Zde tedy musíme mnohdy posuzovat fyzické kontakty protihráčů a rozhodnout, zda se jednalo o dovolený či zakázaný kontakt. V mnoha případech musíme posoudit i intenzitu fyzického kontaktu, popř. zdali vůbec ke kontaktu došlo. Musíme tedy:
● Předpokládat a vyhledat ve hře potenciální či faktický fyzický kontakt, tj. souboj o míč popř. činnost soupeřů vůči sobě bez míče.
● Kategorizovat ho dle pravidel SH (o jaký konkrétní přestupek se jedná[7]) a následně rozhodnout, že byl:
○ Dovolený (hra pokračuje)
příklad: futsalový obránce kopne (zanedbatelnou silou) soupeře, a
proto rozhodčí nepřeruší hru - nedošlo k porušení
pravidla.
○ Zakázaný (hra je přerušena či se uplatní výhoda ve hře)
příklad: futsalový obránce kopne soupeře nepřiměřenou silou, a proto rozhodčí
přeruší hru a nařídí přímý volný kop.
● Udělit případný trest pro hráče (červená karta ve fotbale, 2min trest v házené apod.).
● Poznamenat si porušení (chybu družstva v basketbalu, žlutou kartu daného hráče apod.)
● Navázat hru adekvátní standardní situací (trestný hod v basketbale, 7m hod v házené apod.).
Proto jsou pro nás velmi důležité vědomosti, dovednosti a zkušenosti, které jsme načerpali v kap. “Hraj” a “Studuj”. Pokud jsme např. zažili ve fotbale kopnutí od soupeře do naší holeně, tak si ho pamatujeme. Následně jsme při studiu pravidel zjistili, že se jedná o akt (přestupek), který je kategorizován jako zakázaný a tuto situaci jsme si na hřišti, v rámci praktického nácviku mimo utkání, vyzkoušeli posoudit. Poté budeme moci toto kopnutí detekovat i v samotném utkání samotném. Máme totiž vytvořenu alespoň základní paměťovou “databázi” herních situací (dovolených i zakázaných), do které si “sáhneme” při výskytu této situace při utkání.
Dle definice se komplexní postup “užívá při nácviku cvičení, která se vyznačují jednoduchostí, mají přirozený charakter a bylo by nadbytečné je dále rozkládat. Ve vztahu k věku je komplexní postup základním u předškolních dětí, neboť vnímají globálně a obtížně přijímají učivo jinak než v komplexní podobě” (Rychtecký & Fialová, 1998, s. 123).
Pokud bychom to parafrázovali na proces učení se činnostem rozhodčího, tak by rozhodčí musel přímo rozhodovat utkání, a to řešením všech herních situací (všech ne/porušení pravidel), se všemi signály rozhodčího dané SH atd. Z těchto důvodů se domníváme, že užití tohoto postupu je pro naše účely nevhodné.
Synteticko analytický postup, jak uvádí Rychtecký & Fialová, “vychází z rovnocennosti obou předchozích struktur. Jak komplexních pohybových činností, tak i jejich analytických substruktur, přičemž nácvik obou probíhá nejčastěji souběžně (1998, s. 123).
Tento postup se i nám osvědčil při výuce herních činností daných SH (činnosti hráče, týmu), tak ho lze parafrázovat na činnosti rozhodčího. Souhlasíme s tvrzením, že setrváme-li příliš dlouho u analytického postupu v nácviku, může se stát následná syntéza obtížnou a nacvičené herní činnosti jednotlivce se budou s obtížemi přenášet / transformovat do v utkání. Na druhé straně absolutizace komplexního postupu je také nereálná, neboť se jedná o příliš složité činnosti (Rychtecký & Fialová, 1998).
Postup je vhodný pro hráče dané hry (např. fotbalista se učí rozhodovat fotbal), pokročilé studenty, kteří již mají s hraním a rozhodováním SH zkušenosti a mohou využít transferu při pravidlově jednodušších (známých) SH. Naše heslo “hraj, studuj, pískej” zde nemusíme vždy použít v daném pořadí.
Již jsme se setkali s nedostatečnou motivací, proto doporučujeme využít zejména vnitřní motivaci (“já se to chci naučit, protože to využiju při výuce TV, naučím tím děti hrát SH; budu rozumět i odborným debatám o rozhodnutích rozhodčích při ligových soutěžních zápasech; posílím si neformální autoritu jako učitel”). Vnější motivace (jen pro zápočet apod.) se většinou negativně projeví na procesu učení.
Vhodně se nám jeví nácvik s mentorem. Mentor může zpočátku rozhodovat se studentem ve dvojici jako “hlavní” rozhodčí a činit zpočátku většinu rozhodnutí, studentovi tedy nechat jen určitá rozhodnutí (např. student bude zpočátku jen rozhodovat, zda míč opustil hrací plochu či ne). Postupně bude mentor předávat více a více rozhodnutí studentovi - až to on zvládne sám. Mentor může být i mimo hřiště a po rozhodnutí studenta na hřišti mu poskytnout zpětnou vazbu, přičemž je rovněž nutno vzít ohled na zvolený vyučovací postup.
Pokud je student na hřišti bez mentora, nezbývá mu než případná rozhodnutí při nácviku činit sám. Pokud si zvolí Analyticko syntetický vyučovací postup, tak musí hráči vyřešit zbylé situace sami, což lze s hráči předem domluvit. Zde se může jevit vhodné využití videozáznamu a zpětné vazby “ex post” (samotným studentem či mentorem).
Pro zjednodušení lze základní dovednosti rozhodčího vstřebat nácvikem rozhodování v malých formách dané SH (např. mini basketbal, mini házená apod.). Hru (i pravidla) si z těchto důvodů lze i “zjednodušit” (např. zakážeme hráčům driblovat, a tím nám odpadá kontrola přestupků spojených s driblinkem).
Již jsme zmiňovali jasné odlišení družstev (rozlišováky, dresy), které je zřejmé na první pohled. Nepoužívejte podobné dresy, popř. žádné odlišení, odlište i brankáře. V některých SH je nutné barevně odlišit i stulpny soupeřů (fotbal, futsal), což nám pomůže v situacích “boje o míč”.
Taktika rozhodování ve školní TV by měla být v kontextu s daným utkáním či průpravnou hrou.
Pokud se jedná o průpravnou hru v rámci vyučovací jednotky TV, je klíčová plynulost hry a případné splnění cíle této průpravné hry (učíme děti SH). Je tedy možné tedy určitá provinění pravidel záměrně “přehlížet”, protože jejich postihování by bylo proti plynulosti či cíli (viz Rozhodování ve vybraných sportovních hrách ve školní tělesné výchově). Nedoporučujeme přehlížet neférové chování či porušování pravidel stran “nebezpečných” fyzických kontaktů (surová hra).
Bude-li se však jednat o meziškolní utkání, kde se utkávají výběry škol a vítěz má právo postoupit do dalších kol dané soutěže, tak zde doporučujeme dodržet platná pravidla (a jejich výklad) dané SH pro věkovou kategorii. V tomto případě by se nemusel vyplatit benevolentní přístup k dodržování pravidel, protože vyhrát má tým, který lépe ovládá hrací předmět (míč) v rámci pravidel. Věřte, že oba učitelé, kteří vedou své školní týmy v utkání, chtějí vyhrát a mají tělovýchovné vzdělání (včetně povědomí o činnostech rozhodčího) a nenechají si tedy líbit zjevná a opakující se porušení pravidel.
Začínajícím rozhodčím doporučujeme autoritativní přístup, který s hráči nepřipouští diskuse o správnosti rozhodnutí. Pokud je pouze minimum rozhodnutí špatných, lze tento přístup aplikovat, protože je podpořen i formální autoritou učitele (který v danou chvíli rozhoduje). Pokud se však hráč např. přizná, že míč do autu tečoval on, tak se nebojme své rozhodnutí změnit a ocenit hráčovou férové chování.
Jestliže je většina rozhodnutí zcela špatně a hráči (žáci) SH hrají závodně, tudíž se předpokládá i jejich určitá znalost pravidel, tak však efekt může být zcela opačný - učitel se zesměšní a oslabí svou neformální autoritu.
[1]
Pojmy “hrací plocha”, “herní pole” či “hřiště”, mohou mít z hlediska
terminologie dané SH různé významy. My zde používáme zejména pojem “hřiště”,
kterým máme na mysli plochu, kde se daná SH odehrává, nikoli např. okolí či
divácké sektory. [2]
Ve smyslu rozhodovat SH jako rozhodčí. [3]
Uvedená doporučení, případné úpravy pravidel do školní TV, jsou cílená na nácvik dovednosti rozhodovat
utkání. Pro splnění kontroly studia na vysoké škole (zápočet, zkouška apod.) se
řiďte pokyny daného vyučujícího, který bude ve většině případů požadovat řízení
utkání dle oficiálních pravidel dané hry, např. dle pravidel fotbalu (FIFA,
2024), nikoli dle modifikace pravidel “panem Bezejmenným”). [4]
Zde použito jako pojem z psychologie. [5]
Odkazy na pravidla dané SH jsou uvedena v soupisu literatury (viz Seznam pramenů), která jsou aktuální k datu vydání této
publikace. Doporučujeme vždy využít pravidla t.č. aktuální, která bývají
většinou na webových stránkách daný svazů.
[6]
Myšleno hráče v červeném dresu. [7]
Pravidla SH obsahují seznamy, kategorie provinění, viz kap. Rozhodování ve vybraných sportovních
hrách ve školní tělesné výchově.