Výstava INNERLANDS

Jak vlastně vnímáme realitu a do jaké míry jsou věci, které pozorujeme, utvářeny námi samotnými? Kolik z toho, co považujeme za skutečné, je přímý záznam a kolik vzniká prostřednictvím interpretace, emocí a proměnlivé paměti?

Tvorba malířky Adély Vávrové se pohybuje na hranici mezi realitou a jejím vnitřním odrazem. Na první pohled působí její obrazy povědomě. Objevují se v nich stavby, krajiny i lidské postavy a situace, které jako bychom už někdy zahlédli. Stačí se ale dívat o něco déle a jistota se začne vytrácet. Tvary se rozpíjejí, barvy splývají a pevné obrysy se postupně rozvoľňují. Obrazový prostor se rozostřuje a ztrácí jasné ukotvení. Jednotlivé prvky se rozpadají do barevných ploch, okraje zůstávají otevřené a celek působí proměnlivě, jako by se neustále přeskupoval.

Vzniká prostředí, které připomíná spíše mentální pole než konkrétní místo, kde se prolínají vzpomínky, emoce a aktuální prožitek. Postavy přicházejí a mizí, jejich rysy se rozpouštějí, tváře zůstávají skryté nebo odvrácené. Přítomnost figur se proměňuje v náznak, v otisk situace nebo pocitu. Vztah mezi postavou a okolím se uvoľňuje, jednotlivé vrstvy se prolínají a lidská figura se stává součástí celkové struktury obrazu. Prostor přestává fungovat jako pozadí a vstupuje do dění. Barevnost i kompozice vytvářejí vnitřní krajiny, které vycházejí z osobní zkušenosti a prožitku.

Divák se tak skrze obraz neocitá v konkrétním místě, ale v situaci, která je formována jeho vnímáním. V mnoha obrazech se objevují motivy každodennosti – fragmenty architektury, krajiny nebo lidské přítomnosti. Právě tato zdánlivá všednost vyvolává napětí. Známé prvky postupně ztrácejí svou jednoznačnost, význam se posouvá a rozostřuje. Obraz se pohybuje na hranici rozpoznatelného, kde se jistota proměňuje v otázku.

Výstava pracuje s prostorem mezi viděným a prožívaným. Jednotlivé situace zůstávají otevřené a umožňují různé čtení. Divák do nich vstupuje se svou vlastní zkušeností a podílí se na jejich utváření. Někdo si vybaví konkrétní místo, jiný zachytí spíše náladu, kterou nelze přesně pojmenovat. Paměť zde vystupuje jako proměnlivý proces. Obrazy ji zachycují v pohybu, v neustálém přepisování a posunech. Minulé zkušenosti se vracejí v upravené podobě a spolu s nimi se mění i to, jak vnímáme skutečnost.

Výstava tak vzniká nejen prostřednictvím jednotlivých obrazů, ale i v představách, které si do nich každý z nás přináší. A právě v prostoru mezi skutečně zobrazeným a následně dotvořeným naší fantazií, se celý výstavní zážitek odehrává.

Východiskem této obrazové citlivosti k obrazu je dlouhodobá malířská praxe Adély Vávrové, současné české malířky působící v Praze. Ve své tvorbě se dlouhodobě věnuje malbě jako prostředku osobní výpovědi, v níž propojuje vlastní zkušenost s vizuálním zkoumáním reality a její proměnlivosti. Umělecky se formovala mimo jiné v prostředí ArtIn-Atelier Prague, absolvovala kurzy figurální kresby na Akademii výtvarných umění v Praze a prošla malířským ateliérem na Scholastice. V současné době se věnuje studiu arteterapie, která dále rozšiřuje její přístup k obrazu a práci s prožitkem. Vedle malby pracuje i s fotografií, kterou chápe jako doplňující médium rozšiřující její uvažování o obrazu. Její práce byly prezentovány na samostatných i skupinových výstavách a vyznačují se důrazem na intuitivní proces, práci s barvou a zachycení proměnlivých stavů mezi vnějším světem a vnitřním prožitkem.

PF Galerie Koridor

Výstava je pořádána v rámci předmětu Prezentace uměleckého díla studujícími třetího ročníku bakalářského studijního programu Výtvarná výchova na Pedagogické fakultě Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem pod odborným vedením  Mgr. MgA. Dagmar Myšákové, Ph.D. Kurátorský tým: Anhelina Kyziun, Sabina Fűrbacherová, Petr Tichý, Jan Doležal, Michaela Obodzynská.

Výstavní program Galerie Koridor je realizován za podpory Pedagogické fakulty UJEP v Ústí nad Labem.