22 klíčových okamžiků fakulty

  1. 1954 – Toho roku jsme vznikli jako Vyšší ško­la ped­a­gog­ická a do prvního ročníku při­jali 50 posluchačů. Tehdy ještě o fakultě nebo dokonce uni­verz­itě nemohla být řeč, ale už jsme to byli my. Připravo­vali jsme učitele. V čele tehdy stál prof. dr. Vladimír Hanák.
  2. 1959 – O pět let později jsme se změnili v ped­a­gog­ický insti­tut, ale naše poslání zůsta­lo beze změny. Tehdy už něko­lik let stál u kormid­la prof. dr. Fran­tišek Malíř. Do toho­to roku naše brány s diplomem absol­ven­ta opusti­lo přes 600 posluchačů. To je slušný výkon, co říkáte?
  3. 1961 – Přesídlili jsme z budovy, která dnes slouží zák­lad­ní škole, o něko­lik desítek metrů v rám­ci ulice České mládeže do budovy, kter­ou obýváme dodnes.
  4. 1964 – Po pěti letech práce ped­a­gog­ick­ého insti­tu­tu jsme vyrostli v samostat­nou Ped­a­gog­ick­ou fakul­tu. To už nám bylo deset let a do prvního ročníku jsme při­jali téměř 700 stu­den­tů. V témže roce jsme do praxe vypustili 2480. absol­ven­ta den­ního stu­dia a 1220. absol­ven­ta stu­dia při zaměst­nání. Fakul­tu tehdy tvoři­lo 12 kateder.
  5. 1966 – Pod svá ochran­ná kříd­la jsme vza­li Ped­a­gog­ický insti­tut v Liber­ci, který se 1. září stal naším konzul­tačním střediskem.
  6. 1969 – Měli jsme dostat občan­ský průkaz. Namís­to toho museli v důsled­ku pražského jara a tzv. nor­mal­izace z pol­i­tick­ých důvodů opustit naše řady více než čtyři desítky kolegů.
  7. 1970 – Do čela fakul­ty se na rok postavil doc. dr. Miroslav Růžička.
  8. 1971 – Doc. Růžičku vys­tří­dal na pozi­ci děkana fakul­ty doc. Bohu­mil Kle­ment, který zde vydrží až do roku 1976.
  9. 1972 – Začali jsme s výs­tavbou první kole­je, která je dodnes známá pod označením K1.
  10. 1976 – Postavili jsme druhou kolej nesoucí poněkud pop­ulárnější označení K2. Pokud se dnes stu­den­tů zep­táte na „výst­up na K2“, těžko něk­terý z nich obrátí své myšlenky k Pák­istánu, ale to už je jiný příběh.
  11. 1977 – Všech­ny ped­a­gog­ické fakul­ty muse­ly při­j­mout jed­not­nou pětile­tou přípravu vzdělávání učitelů pro 5.–12. ročník všeobec­ně vzdělá­vací sous­tavy. Nebyli jsme ještě uni­verz­i­tou, ale tím­to krokem se zrovno­právni­la přípra­va učitelů napříč vzdělá­vací­mi insti­tuce­mi. Tehdy už rok fakultě velel prof. PhDr. Josef Požárský, CSc.
  12. 1985 – Po delší době měníme děkana. Stává se jím prof. RNDr. Jan Melichar, CSc.
  13. 1989 – Asi nemusíme příliš napoví­dat. Společen­ské změny ovlivňu­jí i živ­ot naší fakul­ty. V témže roce docází k reha­bil­itaci bývalých kolegů, kteří byli postiženi pol­i­tick­ý­mi čistka­mi v 70. letech. Je otevře­na 3. kolej, která dodnes nese, přek­va­pivě, označení K3.
  14. 1990 – Dozrál čas a my začínáme vys­trko­vat růžky. Myšlenky na založení uni­verz­i­ty v sev­erních Čechách (no, kdo to kdy slyšel?!) získá­va­jí v našich před­stavách stále ostře­jší obrysy. Do čela fakul­ty se staví prof. RNDr. Vlas­tim­il Novo­bil­ský, CSc.
  15. 1991 – Poved­lo se. Zákonem č. 314/1991 je založe­na Uni­verzi­ta Jana Evan­ge­listy Purkyně. Nám po boku tak začí­na­jí půso­bit Fakul­ta sociál­ně eko­nom­ická a Fakul­ta živ­ot­ního prostředí. Téhož roku usedá v pra­cov­ně děkana prof. RNDr. Jan Kop­ka, CSc.
  16. 1992 – prof. Kop­ku střídá doc. RNDr. Karel Kubát, který nosí děkan­ský talár do roku 1995.
  17. 1995 – Na rozdíl od České repub­liky i USA v našem čele již žena stan­u­la. Byla jí děkan­ka prof. PhDr. Dobra­va Moldanová, CSc., která svůj úřad zastá­vala celých 6 let.
  18. 2001 – Ve vol­bách kan­didá­ta ke jmen­ování děkanem vítězí doc. RNDr. Stanislav Novák, CSc., který setrvá v čele fakul­ty do roku 2004.
  19. 2004 – doc. Nová­ka na děkaná­tu střídá doc. PhDr. Zdeněk Rad­vanovský, CSc.
  20. 2005 – Rozdělu­jeme se. Po dlouhých diskuzích vznika­jí z našich řad dva ústavy, které se o něco později přetvoří do podo­by dnešní přírodovědecké fakul­ty a filo­zofické fakul­ty. V témže roce navíc přis­tupu­jeme k mod­elu rozdělení uči­tel­ských studií na tříleté bakalářské a dvouleté navazu­jící mag­is­ter­ské obory.
  21. 2011 – Dochází proza­tím k posled­ní­mu střídání v děkan­ském křesle. Usedá do něj nejm­ladší děkan té doby doc. Paed­Dr. Pavel Doulík, Ph.D., který o 4 roky později svůj post ve vol­bách obhájí.
  22. 2014 – Slavíme 60. výročí vzdělávání učitelů v Ústeck­ém kraji.

Za dobu naší exis­tence jsme něko­likrát změnili název, v čele se vys­tří­da­lo mno­ho sil­ných osob­nos­tí a z naše­ho stře­du vzniklo něko­lik dalších pra­cov­išť. Jed­no se ale nemění – naše poslání. Vždy­cky jsme napí­nali všech­ny síly k tomu, aby­chom pro naše škol­ství připrav­ili skvělé učitele. Činíme tak i dnes a půjdeme si za tím i v budoucnosti.