Smuteční oznámení
V hlubokém zármutku oznamujeme celé akademické obci úmrtí našeho kolegy a brilantního pedagoga, prof. RNDr. Jana Melichara, CSc.
O vzpomínku na pana profesora se podělil dr. Círus.
Profesor Jan Melichar – vzpomínka
Poprvé jsem se s panem profesorem Janem Melicharem setkal jako školák na 1. stupni základní školy. Chodil k nám do hodin matematiky. Jeho žena Alana, byla mou třídní a vždy nám říkala: „ to je ten, který vymyslel MNOŽINY, které se učíte“. Tak jsme si ho jako děti spojovali.
Šel čas a po 20 letech mi pan profesor nabídl, jestli bych se nezajímal o místo na katedře matematiky Pedagogické fakulty. Bylo mi ctí smět o takové možnosti uvažovat. A když jsem byl přijat a měl jsem možnost být s panem profesorem na jedné katedře, byl to krásný čas. Měl jsem možnost s ním být v práci a i cestou do práce vlakem…byli jsme oba z Litoměřic, poslouchat ho, slyšet jeho názory, pohled na matematiku a na učení, na školství, na život… Měl rád matematiku i fyziku, ale rád říkával, že matematice dal přednost před fyzikou, neb k ní stačí tužka a papír.
Dostal jsem se s ním a díky němu na první konference, otrkal se. Otrkal se díky němu v prostředí přátelském, v prostředí domáckém, které dokázal spolu se svými spolupracovníky na katedře vytvářet. Zasloužil se o pořádání matematických konferencí, které díky jeho jménu a jménu jeho přátel měly vysokou odbornou úroveň v celém středoevropském regionu.
Později jsem měl šanci být mu na katedře vedoucím a snažil jsem se, aby ta přátelská atmosféra a domácké prostředí pokračovalo, aby pokračoval duch katedry matematiky na Hoření.
Stále to byl ten, za kterým jsem mohl přijít požádat o radu, pomoc a vždy jsem se setkal s pevnou rukou, jejíž stisk cítím i nyní a laskavým úsměvem a chutí pomoci. A pomohl mi mnohokrát. Byl tím, koho bych přál mít v zaměstnání každému, člověka, kterého si vážíte a věříte mu. Vždy jsem mu vykal „PANE PROFESORE“ a byl rád, že mi říká Lukáši.
Vidět pana profesora při výuce, přednáškách, cvičeních byla vždy radost z pohledu lidského a samozřejmě odborného. Když chtěl budoucí učitelky vtáhnout do matematiky, říkal: „Pojďte si hrát na učitele a děti.“ Byla to cesta, jak si ozkoušet obě pozice, zažít oba pocity. Vždy bylo vidět a cítit, jak miluje kouzlo matematiky, kouzlo a tajemství, jehož hloubka není přístupná všem a dělal vše proto, aby jeho studentky a studenti pod ten závoj tajemna dokázali nahlédnout a třeba jen s úctou hledět, ale nahlédnout.
Nejvyšší metou všech byly státnice, státnice, ze kterých šel strach. A tam byl pan profesor člověkem s porozuměním, pochopením pro strach, obavy. Člověkem, který dokázal vystresovaného uklidnit a nakolejit, neb všichni studenti prošli jeho přednáškami a cvičeními, znal je. Za svůj pracovní život předal svůj pohled na matematiku i na život nespočetně velkému množství učitelů a učitelek.
V posledních letech už jako emeritní profesor učil matematiku na katedře primárního a preprimárního vzdělávání stále, méně hodin, ale stále. Těšil se na kontakt se studenty, na to, že může předávat to, co ho drželo i ve vysokém věku čilého a dělalo mu radost. Radost ze života. Bohužel doba distanční výuky jakoby přerušila přímý kontakt mezi ním a studenty, to co ho celý život naplňovalo a dobíjelo, sláblo jako záře zapadajícího slunce.
Ještě před týdnem jsme spolu po telefonu mluvili a byl jsem rád, že má chuť oponovat mému diplomantovi práci, v jeho hlase zněla radost a chuť…
Nikdy na Vás, pane profesore, nezapomenu a děkuji za čas, který jsem směl být ve Vaší přítomnosti.
Lukáš Círus
Kdo byl pan prof. RNDr. Jan Melichar, CSc.?
Narodil se v létě roku 1940 v Březnici v rodině úředníka březnického soudu a dámské krejčové. Když mu bylo 6 let, přestěhoval se spolu s rodiči do Litoměřic, které mu začaly být domovem.
Maturoval na jedenáctiletém gymnáziu v Litoměřicích. Po absolvování střední školy studoval na fakultě přírodních věd Vysoké školy pedagogické v Praze, kde promoval jako učitel matematiky a fyziky pro střední školy. V roce 1974 získal titul RNDr. na přírodovědecké fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. V roce 1979 byl ministrem školství jmenován docentem a v roce1981 obhájil titul CSc. V roce 1985 byl prezidentem republiky jmenován v tu dobu nejmladším vysokoškolským profesorem pro obor teorie vyučování matematice.
Jako učitel matematiky a fyziky začínal na Střední všeobecně vzdělávací škole a Střední průmyslové škole chemické v Lovosicích. V roce 1966 nastoupil jako učitel katedry matematiky na Pedagogické fakultě v Ústí nad Labem. V letech 1979 až 1985 zde působil ve funkci proděkana pro pedagogickou činnost a v roce 1985 se stal děkan, v této funkci působil do roku 1989. Byl předsedou i členem Akademického senátu Pedagogické fakulty v Ústí nad Labem a následně předsedou i členem Akademického senátu Univerzity J. E. Purkyně. Byl i zástupcem vedoucího katedry matematiky, vedoucím oddělení učitelství pro 1. stupeň základní školy této katedry, členem Rady vysokých škol České republiky, předsedou její komise pro vysokoškolskou přípravu učitelů a členem řídící rady Ministerstva školství mládeže a tělovýchovy České republiky pro transformační a rozvojové projekty.
Absolvoval četné studijní, pracovní a přednáškové pobyty v zahraničí. Významná byla v roce 1970 vědecká stáž v Polsku, kde působil celý zimní semestr jako asistent prezidentky Mezinárodní komise pro studium a zlepšení výuky matematiky UNESCO paní Univ. Prof. Dr. hab. Anny Zoffi Krygowské.
Byl hlavním autorem a spoluautorem 93 učebních textů matematiky pro základní školu jak v Česku, tak na Slovensku. V roce 1979 obdržel Cenu ministra školství za nejlepší učebnici roku. V roce 1996 obdržel vyznamenání za vynikající pedagogickou práci od Jednoty českých matematiků a fyziků. Je autorem mnoha odborných článků v domácích i zahraničních vědeckých publikacích.
V 70. letech po návratu ze zahraniční stáže u prof. Krygowské byl pověřen řízením rezortního úkolu ministerstva školství vytvořit přechodový most ve vyučování matematice mezi prvním a druhým stupněm základní školy jak v Česku, tak na Slovensku. Se svým týmem připravil náplň a napsal učební texty matematiky pro 4. a 5. ročník základní školy v tak zvaném „množinovém pojetí“ a to nejdříve pro experimentální školy a pak pro celou Československou republiku. Mezi tyto učební texty patří učebnice, pracovní sešity i metodické texty pro učitele. Tyto učební texty byly vydány v českém, slovenském, polském a maďarském jazyce. Zcela výjimečné jsou texty zpracované pro slabozraké děti. Dle všech těchto učebních textů se učilo až do poloviny 90. let. V 90. letech vytváří spolu s manželkou cyklus učebních textů Matematika hrou, které jsou velmi úspěšné již v samostatné Slovenské republice.
Spolu s docentem Miroslavem Červinkou vytvořil ojedinělý soubor pomocných učebních textů matematiky pro 1. stupeň základní školy pro etnickou skupinu Romů. Tento soubor vzbudil pozornost na mezinárodních konferencích k problematice lidských práv. V této době vznikl i soubor moderních pracovních učebnic matematiky pro 1. stupeň základní školy, na kterém pracoval spolu s profesorem Jiřím Cihlářem, doktorem Milanem Zelenkou a vynikajícím ilustrátorem Jiřím Holým. Nakladatelství Fortuna Praha za tento soubor učebnic obdrželo na veletrhu učebnic v Kroměříži čestnou cenu.
Pedagogická fakulta mu byla druhým domovem, jeho třetím dítětem a jeho největší životní pracovní náplní. Strávil zde 55 let svého pracovního života. Učil převážně didaktiku matematiky pro učitele 1. stupně, dlouhá léta byl předsedou státní komise pro učitele 1. stupně.
S manželkou Alenou, kterou potkal na pedagogické fakultě jako studentku, v předloňském roce oslavili zlatou svatbu. Spolu vychovaly dvě dcery. Obě dcery vystudovaly učitelské obory. Dcera Andrea aktuálně pracuje na Krajském úřadě Ústeckého kraje a dcera Jana učí na katedře výchov uměním na pedagogické fakultě Univerzity J. E. Purkyně.
Měl rád děti a nade vše miloval své dvě vnučky a vnuka. V mládí se věnoval sportu – atletice, veslování, házené, hokeji. Mezi jeho zájmy patřilo běžkování a lyžování, procházky a zahradničení, především sekání trávy. Byl milovníkem koček. Velmi rád jezdil k moři do Itálie, měl rád teplo. Velkou část života zasvětil letnímu dětskému táboru v obci Žerotín, kde jako hlavní vedoucí, zástupce hlavní vedoucí nebo „sporťák“ trávil desítky let letní dovolenou.
Odkaz na poslední video-reportáž s panem profesorem zde.
