89 – Studentský dialog
Také ústečtí studenti PF se hned v počátku minulého týdne připojili ke stávkovému hnuté na pražských VŠ. Vše začalo spontánně už v pondělí 20. listopadu, kdy se do Ústí vrátilo i několik desítek posluchačů PF, kteří se v Praze zúčastnili manifestace k uctění památky studenta J. Opletala a informovali své kamarády o zákroku pořádkových sil. Odpoledne studenti PF na diskusním klubu odsouhlasili vyhlášení stávky a byl ustaven stávkový výbor. I v našem ústředním tisku proběhla zpráva, že několika stávkových dní využijí budoucí učitelé z Ústí k brigádám u školy i kolejí ve prospěch krajského města. Jedna brigáda opravdu byla (v úterý za účasti asi šedesáti lidí na úklidu budovy PF), na čtvrtek chystali studenti hromadné dárcovství krve. Žel, středeční brigádu na úklid města neuskutečnili. Na 160 mladých se k ní písemně přihlásilo, ale dohodu s ústeckými TSM prý zhatil první letošní sníh… Středeční dopoledne, kdy jsem byl mezi studenty, se neslo ve znamení bouřlivé několikahodinové debaty v tělocvičně koleje. Budova fakulty byla téměř prázdná, potkávám jen několik opozdilců a také předsedu fakultního výboru SSM Petra Doška. „Fakultní výbor se postavil za stanovisko ÚV SSM i Vasila Mohority. Ve stávkovém výboru je 33 studentů, někteří jsou umírněnější, jiní hodně radikální. Názorů je mnoho, rozhoduje se o okupační stávce, o její délce, a teď, v tuto chvíli, probíhá diskuse o tom, zda půjdeme jednotně na odpolední manifestaci na Mírovém náměstí. Pardon, ale už musím jít do tělocvičny…“
Děkan ústecké PF prof. dr. I. Melichar, CSc., mi také chvilku věnuje. „Já osobně a další pedagogové vidíme studentskou stávku jako poslední možnost řešení současných problémů. Ačkoliv s ní nesouhlasíme, studentům vyvařuje menza, berou stipendia, topíme jim na koleji. Nevím, jestli si vůbec uvědomují, že jsou nejlépe situovanou sociální vrstvou naší společnosti. Mají obědy za 2,60, za v podstatě hotelové ubytování platí třicet korun měsíčně, berou prospěchová, sociální i krajská stipendia. Společným úkolem všech poctivých pedagogů je nyní studenty ochránit před tím, aby nebyli zneužiti k nepředloženým a neomluvitelným akcím.“
Ve vrátnici vysokoškolské koleje se novinářským průkazem legitimuji třem členům stávkového výboru (později jsem nucen jako „podezřelý“ ukázat svou průkazku i jedné z učitelek) a chvíli tu také poslouchám spolu s několika málo studenty výzvy pražských emisarů, kteří nabádají ústecké kolegy k návštěvám středních škol a průmyslových závodů. I tady se vášnivě diskutuje, ne všichni s klukem v modrém kulichu souhlasí.
V tělocvičně koleje na Klíši je nabito; posedává, polehává a postává tu nejméně půl tisícovky studentů (na denním studiu je na PF přes 1 600 mladých lidí), „po ruce“ jsou i vedoucí kateder, proděkani i děkan. Před mojí návštěvou tu prý pronášel plamenné výzvy šéf Činoherního studia P. Poledňák, teď mluví sami studenti. Aplaudují telefonické zprávě z liberecké VSST, kde prý vládne revoluční nálada, diskutují o účasti na demonstraci i požadavcích studentů na vyšetření událostí pátku sedmnáctého v Praze. Tleská se tu bouřlivě i chladně, to podle toho, s jakými stanovisky před ně řečníci přicházejí. Všichni jsou ale v klidu vyslyšeni.
Slovo dostává ředitel ústeckého SDZN M. Krejčí (odsuzuje zákrok VB v Praze a jako člen KSČ říká, že v téhle zemi musí být socialismus), proděkan doc. Havel (hovoří o vystoupeních našich čelních představitelů a varuje studenty před nepředloženostmi), proděkan doc. Cihlář (neopouštějte akademickou půdu, pokud však půjdete na demonstraci, vezměte s sebou své učitele, kteří o vás mají prostě strach — ohromný a předlouhý aplaus), prof. Fiala a další. Zdá se, že diskuse vedená v naprostém pořádku a disciplinovaně hned tak neskončí…
Za chvíli bude středeční poledne. Odcházím z přepychové koleje naší PF a až venku píšu do bloku pokus o co nejvěrnější záznam posledního studentského názoru, který jsem jaksi mimoděk zaslechl na chodbě: Vy a vaši rodiče a vám podobní jste měli příliš dlouho otevřené dlaně. Jenom jste s nimi tleskali a hlasovali jednomyslně pro. Pro to ale člověk ruce nemá a tak jsme je my zase na čas zaťali. Tím sevřením v pěst se hlásíme k tomu, co tenhle moudrý a dobrý národ vždycky chtěl. A jsou to samé krásné věci. My všichni si je zasloužíme.
Co zbývá dodat? Snad jen to, studenti PF, aby vaše a naše a tedy společné požadavky na opravdovou demokracii a humanismus došly v téhle socialistické zemi k naplnění. Půjde to – pa ira, jak říkali ve státě, který má trikolóru skoro jako my. Byli jste už částečně vyslyšeni a chceme vám naslouchat i nadále. Nejraději, až z vás budou hotoví učitelé. Víte vůbec, jakou odpovědnost ponesete?
Zbyněk Šebesta
