Děkan Jiří Škoda jmenován profesorem

Dlouholetý pedagog a nynější děkan, doc. PhDr. Jiří Škoda, byl dne 11. června 2019 jmenován profesorem na Bratislavském hradě panem prezidentem Andrejem Kiskou. Málokterá osobnost je s naší fakultou spojena tak úzce, jako náš děkan. Sám rád vtipkuje, že zde zastával již téměř vše. Od natěrače plotu během civilní vojenské služby, přes doktoranda až po děkana. Nyní však dosáhl pomyslného akademického vrcholu.

Jeho řízení ke jmenování profesorem proběhlo na Univerzitě Mateja Bela v Banské Bystrici, kde před vědeckou radou obhájil své jmenovací řízení v poměru 22:0.

Nyní již pan profesor Škoda se ve své výzkumné dráze věnuje především problematice psychodidaktiky, konstruktivistickými přístupy k vyučování a ontogenezí žákova poznání. Na naší fakultě je také garantem oboru Sociální pedagogika.

Otázky položené panu děkanovi

1) Stát se profesorem je bezpochyby snem každého akademika. Vy jedním teď jste. Jaké z toho máte pocity?
Asi jako když složíte 20 metráků uhlí. Řeknete si: Uf, zaplaťpánbůh, že to je doma, ale už nikdy více. 🙂 Ale vážně, to víte, že to jsou pocity radostné a je to veliké zadostiučinění. Vždyť je to ocenění mého skoro již 30 letého působení zde na fakultě.

2) Co byla nejtěžší část celého profesorského řízení?
Lovení „bobříků“. Samotné profesorské přednášky, nejprve před vědeckou radou fakulty a pak před vědeckou radou univerzity, jsou samozřejmě nepříjemné a člověk má takovou trému, že zapomene i to, jak se jmenuje, ale nejtěžší je se k nim vůbec dostat. Uchazeč musí splnit celou řadu kritérií týkající se např. počtu publikací, citací, grantových projektů, pedagogického působení, výchovy doktorandů apod. To je právě to lovení „bobříků“, které trvá celá léta. A pak je to i otázka jakési akademické diplomacie.  Musí k tomu být prostě správně klima. A tím nemyslím současné tropické teploty. 🙂

3) Na co se teď plánujete ve své akademické dráze soustředit?
Rád bych napsal, že teď si hodím nohy na stůl a budu shovívavě shlížet na to, jak se snaží druzí. 🙂 Ale to samozřejmě není možné. Jak jste napsal, jsem také garantem studijního programu. A jako takový musím vykonávat tvůrčí činnost, tedy výzkum publikace, řešení grantů, vedení kvalifikačních prací, výchova doktorandů apod. Prostě budu vesele dál pokračovat ve svém akademickém řemesle. A samozřejmě také pomáhat svým spolupracovníkům k dosažení stejných met, neboť je to pro naši fakultu a univerzitu velmi důležité.

4) Proč je obecně tak obtížné, stát se profesorem v oboru pedagogika?
Ono je to obtížné v každém oboru, ale v pedagogice o to více proto, že to je věda velmi silně personalizovaná. Neexistují v ní žádné obecné pravdy jako třeba v matematice nebo objektivně ověřitelné výsledky experimentů jako třeba ve fyzice ani prokazatelné efekty určitých intervencí jako třeba v medicíně. Je to prostě obor málo exaktní a navíc si každý myslí, že pedagogice rozumí, protože každý přece chodil do školy nebo vychovával dítě. 🙂 Všechno, co zjistíte, objevíte, vyzkoumáte, se dá zpochybnit, neexistuje tam objektivní skutečnost, jen názory několika autorit, kterými se ten obor řídí. Nemusím snad ani dodávat, že ty názory bývají zcela protichůdné.

5) Je zde někdo, komu byste rád veřejně poděkoval za podporu a pomoc během Vašeho řízení ke jmenování profesorem?
Kde máme telefonní seznam pracovníků fakulty? 🙂 Pomáhalo mi spoustu lidí a jak jsem zjistil, tak v téhle branži je úspěch už to, když vám aspoň lidi nehází klacky pod nohy. Takže bych rád poděkoval všem, kdo mi drželi palce, povzbuzovali mě, věřili mi, učili za mě a mysleli na mě. Ono to takhle vypadá jako banální fráze, ale když stojíte před tou vědeckou radou, zpocení a ztrémovaní se staženým hrdlem, tak si uvědomíte, že to neděláte jen pro sebe a že je za vámi tolik lidí, které nesmíte zklamat, že se kousnete a vydáte ze sebe naprosté maximum. Ale jedno jméno přeci jen říci musím: Pavel Doulík. Ale tím jsem asi nikoho nepřekvapil, že? 🙂 Kolikrát ode mě slyšel větu: „Já už na to kašlu (no… kdo mě znáte, tak víte, že jsem použil jiné slovo…), já už dožiju jako docent.“ Bez Pavla bych to nedal. Vážně ne.

Pedagogická fakulta děkuje panu děkanovi za čas věnovaný tomuto rozhovoru a přeje mnoho dalších úspěchů do budoucna.

Napsali o nás:
UJEP má nového profesora
Děkan PF se stal profesorem