Za doc. Ludmilou Zimovou
S velkou lítostí jsem se stejně jako ostatní členové katedry bohemistiky dozvěděl zprávu, že nás uplynulý víkend navždy opustila naše dlouholetá kolegyně, respektovaná a uznávaná lingvistka a pedagožka doc. PhDr. Ludmila Zimová, CSc. Ačkoli trpěla dlouhodobě vážnými zdravotními problémy, tak brzký konec přece jen neočekával nikdo z nás. S paní docentkou mě pojil pracovní vztah trvající bezmála tři desetiletí, proto si dovolím se podělit s vámi o pár střípků z tohoto – pro mě až překvapivě – dlouhého vztahu.
Jako student jsem měl to štěstí být ještě žákem předního českého valenčního syntaktika prof. Jiřího Novotného. Pan profesor však v létě roku 1992 odešel do důchodu a zkoušku ze syntaxe absolvovala naše studijní skupina u tehdy ještě odborné asistentky dr. Ludmily Zimové. A od tohoto okamžiku byla výuka syntaxe a později i textové lingvistiky na naší katedře neodmyslitelně spojena s osobností doc. Zimové. Během následujících tří desetiletí prošla katedra bohemistiky významnými proměnami personálními i jinými a možno směle říci, že paní doc. Zimová byla vždy její významnou oporou a jedním z jejích hlavních pilířů.
Rodačka z Rakovníka po absolvování studia češtiny a němčiny na FF UK v Praze (1977) nastoupila do středního školství na severu Čech. Poté přešla na tehdejší katedru českého jazyka a literatury v té době ještě samostatné ústecké pedagogické fakulty. V roce 1978 obhájila rigorózní práci (titul PhDr.) Jazyk regionální publicistiky (vedl ji jeden z nejpřednějších lingvistů prof. Alois Jedlička). Její disertační práce Způsoby vyjadřování větných členů v textu: konkurence pojmenování, pronominalizace a elize (se stala základem stejnojmenné monografie 1989, titul CSc.) z roku 1994. Již tehdy se L. Zimová profilovala jako výborná syntaktička a stylistička. Habilitovala se pak v následujícím roce – již na Pedagogické fakultě UJEP – prací Elipsa v české syntaxi. A bylo to snad i její předchozí působení na středních školách, které ji ovlivnilo ve schopnosti nahlížet na jazykové jevy soustavněji i z didaktického hlediska. Tuto svou schopnost následně projevovala ve velkém množství dílčích odborných studií publikovaných doma i v zahraničí. Jako systematická a náročná učitelka se ve své pedagogické odborné práci snažila o co nejpřesnější formulování podstaty jazykového jevu a i o náhled na způsoby jeho osvojování z pozice studenta. Své formulace během let mnohdy ještě dále zpřesňovala. Tento přesný způsob vyjadřování u dílčích či závěrečných zkoušek či obhajob kvalifikačních prací bakalářských, magisterských i doktorských vyžadovala i od svých studentů. Byla to právě zásluha paní doc. Zimové, že si studenti při přípravě na zkoušku uvědomovali, že znalost nějakého jazykového jevu u učitele českého jazyka v sobě zahrnuje i schopnost přesně formulovat jeho podstatu a tuto myšlenku předat dál.
Jako spoluzkoušející kolega u závěrečných zkoušek jsem mnohokrát obdivoval trpělivost a obětavost paní docentky, jak se pomocí návodných otázek snažila ze studenta, jehož situace se zdála být v té chvíli již zcela beznadějnou, „vydobýt“ ještě poslední zbytky jeho znalostí.
Didaktický náhled na jazykové jevy prokazovala doc. Zimová opakovaně jako spoluautorka učebnicových řad českého jazyka pro první i druhý stupeň ZŠ (společně s I. Balkó, K. Kamišem, B. Janáčkovou), metodických příruček a cvičebnic pro žáky základních a středních škol i skript a cvičebnic pro studenty vysokých škol.
Šíře odborných zájmů doc. Ludmily Zimové se postupně rozrůstala, k syntaxi a stylistice plynule připojila didaktiku, později i se zaměřením na výuku češtiny jako cizího jazyka. Od syntaxe byl jen krůček k textové lingvistice a mezi stylistickými tématy se postupem času zaměřila na jazyk a styl reklamy. Doc. Zimová byla mj. dlouholetou členkou redakční rady časopisu Český jazyk a literatura, předsedkyní ústecké pobočky Jazykovědného sdružení ČR a několik let působila také na Hochschule Zittau/Gӧrlitz ve filologickém studijním programu v oboru překladatelství angličtina-čeština.
Odchodem docentky Ludmily Zimové ztrácí naše katedry vysoce renomovanou lingvistku a lingvodidaktičku a vynikající pedagožku, která po několik desetiletí výrazně spoluutvářela její odborný a pedagogický profil. Nepřeháním, když na závěr dodám, že je to ztráta nejen pro katedru stěží nahraditelná.
Patrik Mitter