Současné jazykové a právní aspekty zápisu rodných jmen – přednáška PhDr. Pavla Štěpána, Ph.D.

Ve středu 27. března 2024 naši katedru navštívil PhDr. Pavel Štěpán, Ph.D., z Ústavu pro jazyk český AV ČR v Praze, vedoucí jeho onomastického oddělení. Přednáška dr. Štěpána, jenž na naši katedru nezavítal poprvé, tentokrát nesla název Současné jazykové a právní aspekty zápisu rodných jmen a posluchače seznámila s novelou matričního zákona platící od začátku nového roku a nově umožňující zápis zdrobnělých a domáckých podob jmen.

Úvod přednášky zaměřil přednášející na stručné vysvětlení odborné terminologie a její vhodné užití v rámci onomastiky. Jako příklad zde byly uvedeny termíny „křestní jméno“ a „rodné jméno“. Přestože by se na první pohled mohlo zdát, že jde o termíny synonymní, není tomu tak. P. Štěpán sám za vhodnější termín označil „rodné jméno“, neboť ne všichni jsme byli pokřtěni, ovšem všichni jsme se narodili.

Po tomto krátkém seznámení přišla řada na již zmíněnou novelu matričního zákona platící od 1. ledna tohoto roku. Nově umožňuje zapsání zdrobnělých a domáckých podob jmen, ne však jmen zkomolených či neexistujících v žádném jazykovém systému. Přednášející upozorňoval především na to, jak je obtížné rozlišit domácké jméno od zkomoleného, protože hranice mezi nimi je velmi tenká.

Při přednášce byly také zmíněny jak pozitivní, tak negativní dopady této úpravy zákona na zápis podoby rodných jmen. Novela významně přispívá k liberalizaci v oblasti pojmenovávání a reaguje tak na přání veřejnosti. Dříve totiž vyvstávaly dotazy, proč je možné úředně zapsat rodná zdrobnělá jména Alenka nebo Janek, avšak nelze to samé provést v případě jmen Honza či Věrka. Dokonce existují i rodná jména, která už dnes nevnímáme jako domácká, přestože původně takovými byla, například jména Radek či Zdeněk, jejichž původní podoba je Radomír a Zdislav. V těchto ohledech tedy přináší novela spíše pozitivní řešení.

Naopak dohledávání pravdivosti jednotlivých především domáckých jmen se ukázalo jako problematické. Domácká jména totiž vznikají ve chvíli, kdy jsou někým poprvé použita, nelze tedy jakkoliv ověřit jejich pravost. Jediné, čím se lze při určování řídit, je jejich motivovanost rodným jménem. Běžně se tak bude možné kromě Martiny setkat i s Marťou a Martinkou, případně Marfušou nebo Marťanem.

V samém závěru přednášky bylo uvedeno několik reálných příkladů jmen z praxe, jež byla pracovníkům ÚJČ zaslána k odbornému posouzení. Pravopisná podoba jmen jako Wilém nebo Jůlie byla zamítnuta téměř okamžitě, neboť pouhá hlásková, resp. pravopisná změna není dostatečným důvodem pro jejich schválení. Ovšem v případě jména Myrek, o němž jeho žadatel tvrdil, že pochází z ukrajinského jména Myroslav, bylo třeba provést šetření, které ukázalo, že žádné takové jméno se v daném jazyce nenachází. Žádost byla tedy také zamítnuta.

Po skončení přednášky následovala zajímavá diskuse především o důležitosti apelace na zdravý rozum rodičů při pojmenovávání svých ratolestí. Panu doktoru Pavlu Štěpánovi ještě jednou děkujeme za velice přínosnou přednášku a za příslib, že naši katedru v blízké budoucnosti navštíví. Poděkování patří také panu docentovi Patriku Mitterovi za organizaci a zprostředkování přednášky.

Michaela Marešová